Opět, znovu a tudíž opakovaně…
Dívčí válka z autorského pera Františka Ringo Čecha je klasika, kterou můžu vidět znovu a znovu. Humorný pohled na nepříliš veselou část českých pověstí (dívky byly tuším pobity) je nadčasový, tedy aspoň z většiny. Každé obsazení, v každém období se snaží představení obohati aktuálními vípky. Bohužel ne vždy ku prospěchu věci. A přistihl jsem se, že mi tak nějak víc pasují ty starší verze. Asi je to opět srovnávací problém. Asi se opět snažím porovnávat výkony herců před dvaceti lety. A těch dnešních…
Pravdou je, že před dvaceti lety hrálo v dívčí válce mnohem víc známých tváří, nežli dnes. Pomineme-li samotného Ringa, pak jsme v původním nastudování mohli vidět Oldřicha Navrátila jako Přemysla, Jiřího Langmajera jako Bivoje, Mojmíra Maděriče jako Lumíra, a Otu Jiráka jako Vojena. Na straně dívek pak Báru Štěpánovou jako Vlastu, Sabinu Laurinovou jako Šárku a jako Častavu kupodivu opět Otu Jiráka. Zde bylo známých obličejů pomálu. Jako Lumír zde byl Jaroslav Sypal (René Hrubec z komedií o poldovi). Nebyl sice špatný, ale kvalit M. Maděriče nedosahuje. Tak trochu známý je ještě Pavel Novotný, syn Petra Novotného. Ten si Bivoje užíval, a seděl mi tam lépe než Langmajer. Do třetice známých tváří – Vlastu si zahrála Uršula Kluková. Pro mně paní herečka. Ostatní tváře – opět nepočítám Ringa – mi nebyly známé…
Mimo chodem, čím dál vypasenější a ošoupanější Ringo je v roli panice Ctirada čím dál pikantnější…..
Pocity mám smíšené. Shrnuto shora – Dívčí válka je klasika. Vždycky stojí za to vidět. Nicméně nové fóry a nové obsazení nejsou vždy ku prospěchu věci…..