Měsíc: Říjen 2009

Tak nám končí zvolna dnešní den. Pro mně osobně byl významný tím, že byl volný a mohli jsme být s přítelkyní celý den spolu. Což normálně při pracovním vytížení nezvládáme. Bohužel pořádně ani o víkendu. Zašli jsme do čajovny, dali si výtečný Oolong, A tak nějak vůbec si udělali hezké odpoledne…. Teď si uděláme ještě pěkný večer… No a když jsme tak šli do toho města, tak jsme viděli různé akce k 28. říjnu. Hrála kapela…policajti pochodovali v parádních uniformách, děti se houfovali do lampionového průvodu, který končil ohňostrojem……..trochu jsem se posunul v čase o dvacet pět let zpátky, jen tehdy jsme chodili o týden později…..jinak to vypadalo skoro stejně…. Zvláštní, změnila se doba, ale děláme všichni skoro totéž……jako dřív…jen jsme udělali malou pauzu, aby národ zapomněl…. Proč jsem o tom začal…..napadlo mně….ne, mně nenapadlo….napadlo LENTILKU (slíbil jsem, že zachovám její autorská práva), cože to vlastně slavíme. Vznik Československé republiky ? Ano, to je rozhodně milník v historii našeho státu, ale tak nějak nám nepřísluší to oslavovat, když jsme republiku rozbili. Jj…už to bude sedmnáct let…. A jsme vinni všichni, když jsme nešli, a nevysvětlili vrchnosti, žeto opravdu není vůle lidu…. Odpovězte mi, co slavíme ? Ti, co se 28. října zasloužili o vznik ČSR, by se v hrobě obrátili…..

---

Poslední dobou poměrně často slyšíme v médiích o Lisabonské smlouvě, nebo krátce Lisabonu. A také o tom, jak se naše vládnoucí kruhy vzpouzí tuto podepsat. Dneska nehodlám vůbec rozebírat své stanovisko. Ale v Irsku proběhly k Lisabonu dvě referenda, kdy se lidí ptali, co si o tom myslí. Nás se tady nikdo neptal – což je už vcelku normální, tak se teď ptám já. Vyhlašuji takové malé referendu k Lisabonské smlouvě. Zajímá mně totiž, jestli v tomto případě mluví Václav Klaus za lidi téhle země, nebo až jiráskovsky stojí „proti všem“

Tímto prosím i náhodné návštěvníky, aby zahlasovali, chtěl bych získat co možná nejširší záběr…

---

Ano….dříve nebo později se to muselo stát, že se setkají dvě privilegované skupiny silničního provozu, totiž chodec a cyklista. Je mi jasný, že za tenhle článek se na mou hlavu snese celá lavina šutrů. Teď článek, pak to rozvedu….

Cyklista v Přerově narazil do kočárku, z místa ujel

Cynicky se zachoval zatím neznámý cyklista, který ve čtvrtek odpoledne v Přerově na vozovce narazil do kočárku s dítětem. Ten se převrhl a dítě z něj vypadlo. Muž z místa nehody ujel, aniž by se zajímal, zda batole není zraněno. To naštěstí utrpělo jen drobné oděrky.

Přerov

„Čtyřměsíční dítě v kočárku vezla na Kratochvílově ulici dvanáctiletá dívka. Při přecházení vozovky mezi zaparkovanými osobními vozidly, mimo přechod pro chodce, přehlédla jedoucího cyklistu,“ řekla Právu v pátek přerovská policejní mluvčí Michaela Sedláčková.

Jízdní kolo podle ní narazilo do boku kočárku, který se převrátil na vozovku a dítě z něj vypadlo. „Po převozu do nemocnice bylo zjištěno, že miminko utrpělo drobné oděrky na obličeji bez další potřeby léčby. Dívka, která kočárek vezla, zraněna nebyla,“ dodala mluvčí.

Miloslav Hradil, Právo

Opět jsem přebral celý článek, kdyby ho někdo chtěl smáznout….
Shrnuto jde o to: Dříve nebo později na sebe musely narazit dvě skupiny, které si o sobě myslí, že mají všude absolutní přednost. Omlouvám se, jestli Vám tenhle začátek přijde příliš cynický, ale nejsem takový necita, jak to vypadá.
Teď k té přednosti. Všem je nám odmala vtloukáno do hlavy, že jsme plnohodnotnými účastníky silničního provozu. Bohužel, díky tomu, že jako cyklista, nebo jako chodec, pokud nevlastním řidičské oprávnění, nemám žádnou povinnost studovat patřičné zákony a vyhlášky. V tomhle je totiž jádro celého problému. V neznalosti pravidel té moštárny, po které se pohybuji. O pár vět zpět jsem se zmínil o absolutní přednosti. Jedna skupina má tento pocit trochu právem.
Jsou to chodci, kteří mají na přechodech zákonem zajištěnou přednost. Ovšem přijde mi, že se jim doneslo jen to slovo přednost. S hrůzou denně sleduji, jak chodci chodí doslova jako ovce, bez ohledu na přechody či barvy semaforů. A nezřídka tak vidím jít maminku s několika dětmi – jedním pěším, druhým v kočárku a třetím v břiše. Proto si nemyslím, že hlavní vina spočívá na té holčině. Ona to s velkou pravděpodobností viděla u maminky a dalších dospělých – a zcela logicky převzala vzor od starších. My jsme ke kázni na vozovce byli vedeni od mala, ale mám pocit, že dnešní děti už k tomu nikdo nijak extra nevede. Navíc, pokud byla zmíněná slečna více než padesát metrů od přechodu, platí pro ni stejná pravidla, jako by tam přechod byl. Tolik z čistě dopravního hlediska. Mezi námi – napřed bych vlezl do té ulice já a až pak ten kočár, kočárem napřed pojede akorát střevo – nicméně i to už jsem viděl u dospělých matek, tedy ani tady nevidím nic výjimečného.
Teď cyklista. Na jednu stranu to vypadá, že byl v právu. Na druhou stranu – i cyklista má jezdit tak, aby mohl zabránit nehodě a měl by předvídat. Navíc oproti motoristovi má tu nezanedbatelnou výhodu, že váží podstatně míň a má tedy nejen kratší brzdnou dráhu, ale je schopen i daleko prudšího úhybného manévru. Nadto, pokud byl přechod dále než padesát metrů, měl chodec přednost – i když, zase by mu neměl vstoupit bbezprostředně před vozidlo. V čem je však větší problém, je to, že cyklista z místa nehody ujel. Zcela sprostě využil anonymity cyklisty a ujel. A to je moc špatně. Skoro si říkám, jestli by zodpovědná místa neměla uvažovat o nějaké formě SPZ….i když, to bychom asi spolu s nimi frfali, že jsou anonymní chodci.
Řešení spočívá v tom, že se budeme chovat ohleduplně a zodpovědně všichni. Ale jak toho docílit, to opravdu nevím…. Máte někdo nápad ?

P.S.: Velmi mně zajímá diskuse, pokud se rozvine. Tohle je totiž klasická situace typu „zabij bobra, zachráníš strom“. Dvě skupiny, které jindy nadávají na ty piráty, se teď tímhle nešťastným způsobem konfrontovaly. Závěrem jen dodám, že jsem rád, že se nikomu nic nestalo.

---