tohle jsem chctěl stihnout do voleb, pak už by to mělo jinou váhu
Článek zní politicky, ale je především a hlavně o lidech. O těch lidech, kteří se tady ohánějí svobodou a demokracií.
Povím příběh jednoho malého českého človíčka. Shodou okolností je to moje kamarádka, toho času středoškolská studentka. Zde odbočka – všimněme si, jak občas studenti dělají za pravicové politiky špinavou práci – tak tahle k nim nepatří. Povídali jsme tuhle, a mimo jiné i o tom, koho že tam letos mrsknem. A oběma nám vyšly velmi podobné preference v nějakém předvolebním testu. Ne, že bychom na testy dali, spíš je to o tom, že máme velmi podobné názory. A ona mi povídá: „No stejně jsem mrtvá“. A já se ptal proč. Dostalo se mi odpovědi, že celá jejich škola je tvrdě a nekompromisně pravicová a že jí to dají pěkně sežrat.
Dramatická pauza…….
Asi je něco špatně, že jo ? Děti, které se narodili dva roky po revoluci, a které mají plné huby svobody a demokracie, ač neochutnaly tu nesvobodu, najednou nesvobodně chtějí trestat jednoho z nich za herezi ? Dvacet let po revoluci se člověk musí bát někde říct, že je levičák, protože pravičáků je sice míň, zato ale víc koušou.
Dvacet let po revoluci se mladí lidé stávají tím, čeho se tak bojí, proti čemu tak bojují. Ve svém mladickém nerozhledu jaksi nevidí, že to zlo nespočívá v názvu komunistická nebo jakákoli jiná strana, ale v tom, jak zde hodlají násilím potlačovat názor, který se jim nelíbí. V tom totiž nebyly dřívější doby jiné. A i tehdy to byli pro věc zapálení studenti….
Jsem levičák a nestydím se za to. Není to o nic horší, než věřit pravicovým ideálům. Volit levici je stejně legitimní a demokratické, jako volit pravici. Tohle si laskavě uvědomte. Nechcete tu levicovou totalitu, ale ona ta pravicová taky poněkud není to pravé.
Povím příběh jednoho malého českého človíčka. Shodou okolností je to moje kamarádka, toho času středoškolská studentka. Zde odbočka – všimněme si, jak občas studenti dělají za pravicové politiky špinavou práci – tak tahle k nim nepatří. Povídali jsme tuhle, a mimo jiné i o tom, koho že tam letos mrsknem. A oběma nám vyšly velmi podobné preference v nějakém předvolebním testu. Ne, že bychom na testy dali, spíš je to o tom, že máme velmi podobné názory. A ona mi povídá: „No stejně jsem mrtvá“. A já se ptal proč. Dostalo se mi odpovědi, že celá jejich škola je tvrdě a nekompromisně pravicová a že jí to dají pěkně sežrat.
Dramatická pauza…….
Asi je něco špatně, že jo ? Děti, které se narodili dva roky po revoluci, a které mají plné huby svobody a demokracie, ač neochutnaly tu nesvobodu, najednou nesvobodně chtějí trestat jednoho z nich za herezi ? Dvacet let po revoluci se člověk musí bát někde říct, že je levičák, protože pravičáků je sice míň, zato ale víc koušou.
Dvacet let po revoluci se mladí lidé stávají tím, čeho se tak bojí, proti čemu tak bojují. Ve svém mladickém nerozhledu jaksi nevidí, že to zlo nespočívá v názvu komunistická nebo jakákoli jiná strana, ale v tom, jak zde hodlají násilím potlačovat názor, který se jim nelíbí. V tom totiž nebyly dřívější doby jiné. A i tehdy to byli pro věc zapálení studenti….
Jsem levičák a nestydím se za to. Není to o nic horší, než věřit pravicovým ideálům. Volit levici je stejně legitimní a demokratické, jako volit pravici. Tohle si laskavě uvědomte. Nechcete tu levicovou totalitu, ale ona ta pravicová taky poněkud není to pravé.