rychle se změň…
Abych předešel možným omylům a nedorozuměním, jedná se o název divadelní hry. Režíroval ji Antonín Procházka – aspoň tady u nás v čechách. Jinak je to hra tuším americká. Pojednává o partnerském vztahu od prvního rande, přes svatbu, děti, stereotyp dlouholetého manželství až po ztrátu životního partnera. A aby to nebylo tak jednoduché, hra nemá příběh. Je to série cca pětiminutových scének, které měly být víceméně vtipné. Víceméně také byly. Některé více, jiné méně. Některé mi přišly poměrně trapné. Spravedlivě však musím uznat, že spíše ze začátku – a postupně to nabíralo kurs k lepším příštím. Od přestávky jsem se celkem bavil i já.
Z hereckéhoa a vůbec z hlediska účinkujících to nemělo chybu. Nádherná ukázka toho, co se dá udělat se čtyřmi herci, a pianistou, violoncellistou a houslistkou. A v podstatě s nenáročnou scénou – většinou jeden dva kousky nábytku – gauč, kavárenský stolek, nebo na konci židličky v krematoriu…
Ze začátku jsem byl poměrně skeptický, ale pak jsem si tu chuť spravil… 7 z deseti, řekl bych….