Blog

Už týden se chystám něco napsat. A už týden mi to nejde. A do voleb zbývá pár dnů. A čas neúprosně běží. Pořád netuším, koho mám volit, a to i přesto, že mi během posledních sedmi dnů přistálo ve schránce asi tak deset kg papíru, potištěného propagací různých stran. Nicméně – zatím mám jasno pouze, koho ne. Zkusím zde tyto vyjmenovat a také říci proč.

Tedy ODS. Nepovažuji se snad ani za ničího zavilého nepřítele, ale k ODS mám asi největší averzi. Mám pocit, že speciálně tahle strana tady toho už „dokázala“ dost. Navíc její letošní kampaň – to je snůška lží a neurčitých frází. Lží ve smyslu plakátů s důchodci a nezaměstnanými, kteří říkají, že minule volili Paroubka a stejně přišli o práci a podobně – patrně si nevšimli, že minule vyhrál někdo jiný – tudíž mohla ČSSD z opozice těžko něco plnit. Nebo že nebude na endoprotézu – pokud vyhraje pravice, stejně si budem všechno platit sami, tak o co jde, že. A neurčité fráze – ODS letos neslibuje nic konkrétního, jen jakási řešení. Což se může jevit do budoucna jako chytrá strategie – nikdo nemůže říct, co nesplnili, když vlastně nic neslíbili.

TOP09. Tahle strana – já vlastně nevím, co si myslet. Rozesílají složenky lidem, aby upozornili na státní dluh, ale přitom se někteří z nich podíleli na jeho budování měrou vrchovatou. Tcrdí o sobě, že jsou nová a neokoukaná strana, jenže se starými a okoukanými xichty to zní paradoxně….

Suverenita Jany Bobošíkové. Nevím jak strana, mám pocit ji posuzovat podle paní Bobošíkové a tak nějak mi to přijde, že jako když to nepůjde tudy, zkusím to tamtudy – já se k tomu korytu dostanu. Osobně dost pochybuji, že trpí tak nevyléčitelnou snahou spasit tenhle stát a pochybuji, že i kdyby ano, že se jí to – s jejími preferencemi podaří.

Věci veřejné – sází na tvář Radka Johna, proslulého investigativního novináře, který dovedl vyšťourat lecjakou špínu, kterou se mocipáni snažili ututlat. Zdárně v tom pokračuje, ale tak nějak zapomíná, že i on má své vroubky. A já osobně mu přestal věřit už ve chvíli, kdy končil na nově, když se čirou náhodou profláklo, že sedí v dozorčí radě firmy, do jejíchž konkurentů se obul ve svém pořadu. A ani koutkem duše ho nenapadlo, že by mohlo jít o střet zájmů.

Koho tam máme dál…ach ano DSSS….tak to ani náhodou. NSDAP tedy rozhodně ne….ačkoli…tahle část byla pravicová. Média sice označují DSSS jako ultrapravici, ale já si myslím, že stejně jako NSDAP je to strana ultralevicová. Tak…nechám ji kde je…

Z těch pravicových stran už mně napadá jedině SSO, které mi neustále znechucují jakési neagitačně se tvářící agitační články po webu.

Z levé části spektra – ta je poměrně jednoduchá.

Nebudu nejspíš volit ČSSD, byť nechci, aby to vypadalo, že ustupuji tlaku pravice, která se snaží z Jiřího Paroubka dělat veřejného nepřítele č.1. Osobně nechápu proč a stojím za ním….mnoho výtečníků z již zmíněných stran má na hlavě podstatně více másla než právě osoba Jiřího Paroubka…

KSČM – a to je další takovej případ….už v roce 1994 Karel Kryl řekl, že komunisté nejsou nadále hrozbou, ale hon na čarodějnice pokračuje. Jen Ti, kteří mají opravdu vinu, Ti jsou beztrestní….

Zemanovci – uvažoval jsem o nich….ale po prostudování složení Milošova týmu, ne, lidi usvědčený ze zpronevěry fakt ne…

Tak jsem tu vyjmenoval polovinu politického spektra a nejsem o nic dál než předtím. O zbylých ztranách toho zas naopak moc nevím…..tak koho já tam v pátek mrsknu….?

---

Zařadil jsem jako výkřik….ale spíš je to povzdech. Když tak počátkem jara pročítám blogy svých přátel….a jejich přátel, a říkám si, proč já neumím psát takhle hezky a poutavě o věcech prostých, všedních a jednoduchých. Pokaždé tu řeším nějaký vážný problém a přitom je kolem tolik věcí, o kterých by se dalo psát….. Zastřelte mně někdo…..nebo aspoň majzněte po palici……

---

S touhle recenzí jsem se trochu opozdil. Na Cyranovi jsme byli už pátého prosince a žel, byla to zdejší derniéra. Naposledy jsme si tedy užili hereckého koncertu v podání nebojím se říci hvězd plzeňského divadla. Naposledy jsme vyslechli nesmrtelné repliky, jako je nejznámější „Při poslání Vás bodnu“, či „Toť gaskoňští kadeti jsou“. Komu musím přibližovat tento příběh nešťastné lásky Cyrana k Roxaně, pro niž je však, aspoň zpočátku starý a šeredný, než pozná krásu duše, pro což však musí napřed dozrát a tak nějak dospět ? Alespoň doufám, že většina mých čtenářů tuhle, dle mého soudu jednu z nejkrásnějších divadelních her, zná. Někteří důvěrně, jiní méně, ale snad nikdo neřekne, že neví, o co běží. Příběh plný poezie, lásky, rytířskosti a přátelství…..
Tohle vlastně není ani tak docela recenze, spíš takové moje osobní vyznání. Nemám herecké ambice, ale mám-li nějaký herecký sen, je to Cyrano.
A dlužno podotknout, že po Cyranovi se mi bude stýskat a půjdeme na něj hned, jak ho zase zařadí do repertoáru, byť bude nastudování jiné….

---

Tak. Vánoční dárky jsou rozdány – no jako pozor, poslední zpožděné jsme dostali a dali včera večer, stromečky odstrojeny a recyklovány. Cože jsem to řekl ? Recyklovány ? Tak to ani omylem. Recyklovány jsou tam možná ty umělé, které majitelé nacpou zpátky do krabic. Ti, kdo si na vánoce musí pořídit stromek živý, ti nerecyklují. Ačkoli před vánoci vynaloží nezměrné usilí, aby sehnali stromeček, s jeho likvidací si nikdo hlavu nedělá. Stromky se prostě vyhoděj před dům a on už je někdo uklidí. Jistě, uklidí je město, ale zamyslí se někdo proč ? Já odpovím. Protože by tam jinak ležely až do dalších vánoc. Jakože už jsem to viděl, že se stromky povalovaly u popelnic do června. Když už jsme ochotní se před vánoci tak štvát, proč nejsme ochotní se taky o stromky postarat, když už posloužily svému účelu. Asi už jsem tuhle myšlenku rozvíjel loni, ale pořád se tu kecá o ekologii a tohle je přece tak nádhernej přídklad. Kolik stromků každý rok padne kvůli pár dnům v něčím obýváku. A pak se jen povalují na ulici….je to vůči té přírodě trochu bezohledné, zdá se mi…..
Ona vůbec ta příroda. Tuhle proběhl internetem článek, jak kdesi v rakousku asi zakážou koncert AC/DC, protože by to rušilo ptáky. Říkám si tak, že co asi tak říkaj ptáci ná to, že česká města od začátku prosince připomínají válečnou zónu….z různých konců se ozývají rány o různé intenzitě, kterážto kanonáda vyvrcholí o poslední noci v roce. A silvestorské bouchání je každý rok tak nějak mohutnější. Víc petard, déle…. Každý rok si říkám, že napřesrok už to nebe určitě sestřelej…… Ani nemluvě o tom, že ještě na Nový rok odpoledne člověk potkává zhusta skupinky lidí, ožralých na šrot. Nejde snad ani tolik o to, že jsou opilí, koneckonců, slavilo se, že. Ale co mně vadí je, že za většinou z nich to vypadá jak po průchodu tornáda. Povalené popelnice, rozbité láhve, nezřídka vyvrácené dopravní značky a další škody. Neumíme se chovat, vážení přátelé. Ani ke světu, ani k sobě, a ani ke společnosti. A já si tak říkám, kdeže se stala ta chyba….

---

Ještě včera jsem tady chtěl psát o předvánočních peripetiích, které provázely letošní prosinec, a dneska se mi najednou nedostává slov. A najednou ani nevím, o čem všem jsem to chtěl psát. Možná o vánočce, o troubě, která peče divně, o cukroví, dělaném na poslední chvíli a po večerech, protože pro naše zaměstnavatele jsme nepostradatelnou oporou….Až takovou, že je problém poslat výplatu ještě před Vánoci. Tak nepostradatelní zřejmě nejsme. Až takovou, že je problém uvolnit člověka o dvě hodiny dřív – z přesčasu, byť dvojnásobně překonal požadovaný výkon. Inu, bez nás by ty firmy asi už dávno padly – obě. Takže přípravy na Vánoce se odehrávaly spíše v poklusu.
Tak nějak si vůbec nedovedu představit, jak to dělají ženy, které mají děti, choděj do práce a jsou na tohle samy, ať už z důvodu toho, že rodina není úplná, nebo z důvodu toho, že té nešťastné ženské doma nikdo nepomůže. My na to byli dva a bylo toho až až.
Aby nebyl legraci konec, tak před vánoci udeřily tuhé mrazy a auto nám zamrzlo. Nevím jak se to mohlo stát. Nebo vím, jen si to nějak nechci připustit. Musel bych totiž opět opakovat, že co si člověk neudělá – není. Letos poprvé jsem se o nemrznoucí směs v autě nepostaral sám. Auto bylo na podzim v servisu, i zadal jsem do zakázky, mimo jiné i nemrznoucí směs. Další body zněly STK, startování, topení a ostřikovač. Ostřikovač – neteče, ale taky nestříká. Topení ? To jsem si nakonec musel zařídit jinde. STK – no..to by šlo. Startování – o malinko lepší, ale pořád tam cosi zlobí. Nemrzka…no viz pár řádků výš. Myslel jsem, že vzteky prasku. Celá ta legrace přišla skorem na 12000 a platit takový peníze za opravy na bačkoru, to potěší asi každého. Nicméně jsem vyvodil pár důsledků.
Svátky vánoční a cesty s nimi spojené jsme absolvovali zčásti MHD, zčásti taxíkem. Ještě že máme spřízněného taxikáře… Auto naštěstí po svátcích roztálo a kupodivu nedošlo k žádným škodám – což jsem kvitoval s povděkem a slovy – aspoň něco.
Navzdory všem protivenstvím jsme zařídili všechno…..co jsme zařídit měli a chtěli, a tak se nikomu nezadařilo ani letos je nějak významně zkazit. Jen některé dárky na své obdarované ještě čekají….

---

Za sklem…

 

Ohněstrůjce na východě,

půjdeme ve vzácné shodě,

na chvilku čas se zastaví,

než prudký žár ho roztaví….

 

Z paprsků světla koruna,

roztáčí kolo Fortuna,

okamžik rozletí se ve střípcích,

když kdosi na něj žhavě dých´…

 

Socha pokrytá zelení,

v živý strom se promění,

jen jedním dotekem pouhým,

rozpřáhne paže šedým dnem dlouhým…

---