Pozastavení řidičské první

Je tomu měsíc, co jsem přišel o řidičák. Lidově řečeno papíry na rok v čistírně. Stal se mi osudným bodový systém. Jasně, body Ti asi za něco sebrali. Dobře. Mám tam jednu rychlost, ta je za tři body. K té se hlásím, přiznávám a upřímně se kaji. Pak tam mám jeden zákaz vjezdu – okay, ta značka tam byla, ale když on městský policista v Praze prostě nepochopil, že tam potřebuji zajet, a že je i jiná cesta, kterou já ovšem neznám. No ale dobře. Patří mi to, mám to tam znát a to je další bod. Úhrnem zatím 4. Pak tam mám jednu červenou. Ta moje docela určitě není. Kdysi kdosi kdesi se služebním autem jel na červenou, a vyfotila ho městská kamera. Řidiče na fotografii není poznat. Myslíte si, že se viník přizná ? Ani bohovi. No když už hrozilo mému kamarádovi a majiteli firmy 50000,- pokuty, vzal jsem přestupek na sebe. Dobře mi tak, za blbost se platí a je to dalších 5. To je už devět. A když si připočtete dvoje pásy, máme 12 pryč. Takže jsem největší pirát a bez řidičáku. Na krku mám jediný opravdu vážný přestupek. I když v očích policie i tu červenou. Takže si jezdím teď na druhé straně auta. Vlastní přestupky už nepáchám, tím víc se můžu soustředit na styl jízdy druhých. Moje přítelkyně jezdí podle předpisů, to znamená, že na padesátce padesát, na sedmdesátce sedmdesát a mimo obec devadesát nepřekročí. Jen někdy na dálnici na to trochu šlápne, ale nijak kriticky. Takže porovnání mám… Kolik já za ten měsíc na ulicích viděl červených, nepřiměřených rychlostí, nedodržení vzdálenosti a plnejch čar. Neuvěřitelně. A kde byla naše policie ? Někde vybírala starý auta, jestli maj všechno povinný vybavení a jestli jim náhodou nesvítí jedno světlo víc. Jako se nám tuhle stalo. Namátková kontrola. Absolutně jsem nepochopil, proč nás zastavili. Okolo 50 dalších aut. No nic. S tímhle agresivním chováním souvisí jedno české specifikum. A to fakt, že policajt musí být vidět. Aby nestáli policisté za bukem. Částečně si za to můžou sami, protože občas vybírají na místech, kde to má malý přínos pro bezpečnost, ale velký pro kasičku. Nicméně je fakt, že když už ty předpisy jsou, asi by se měly dodržovat. Všude, nejen tam, kde vidíme uniformu. Krokem tímto směrem jsou nové dálniční passaty. U nich ale čekám, kdy se někdo ozve, protože některé posádky plní své povinnosti zvláštním způsobem. Ale je to v nás. Chováme se slušně, akorát když je nablízku biřic s bičem. Totéž chodci. Říkám si, že pohybovat se po silnicích víc neoznačených vozidel, ale i po chodnících víc neoznačených strážníků, asi by si lidé dávali víc pozor, kdyby nevěděli, jestli je tamhleten pán v zelený bundě náhodou neosolí za tu červenou na přechodu. Neprosazuju tady represe, ale to vědomí, že kdokoli vedle nás na křižovatce může být policista v civilu, by asi většinu z nás mírně umravnilo… Takhle se koukneme – nikde barevný autíčko, nikde uniforma…..a juchů, zvesela prasíme. Jako včera ten rozvozce pizzy s červenou felicií (plzeňské pizzerie, sáhněte do svědomí, pro koho z vás jezdí – já to vím), cestou ze skvrňan. Na padesátce 75 – to vím docela přesně, protože je tam ten inforadar, navíc předjíždění přes plnou a přes tramvajový pás – zde je v úrovni. A speciálně tohle auto potkávám v Plzni často a prasí pořád.Když si to člověk pak vztáhne na sebe, má pocit mírné nespravedlnosti….

---