sám nechápu, kam až se vyvinula….
Sendero Luminoso (světlá stezka)
aneb
Květáková…(kdo zná, ví)
Tou dlouhou úzkou stezkou, domů,
osvícenou jen jedním světla pramenem,
alejí strašidelně bílých stromů,
jdu dál, tvář hladkým kamenem…
Dvě ostří ostrého toho meče,
Ty sám osudu jsi ramenem,
Neskloníš svou hlavu vkleče,
A srdce jasným plamenem…
Za lesem obzor rudě hoří,
ránu krutou stáhni řemenem,
jediné slovo mocný hrad zboří,
a vzpomínky věčným břemenem…
Tak dávno už jsme dohráli,
už neschováš se za kmenem,
zářící kapky kůži popálí,
myšlenky skutků semenem…