Dvacáté výročí….

Dneska máme dvacáté výročí sametové revoluce. Dvacáté výročí zvonění klíči, na které už zdaleka ne všichni vzpomínají v dobrém. Od rána o tom všude mluví, televize je toho plná, rádio jsem raději nezapínal. Přítelkyně se chtěla dívat na Plaváčka, když jsme televizi zapli, tak tam ještě běžel jakýsi animovaný pořad o tom, jak to bylo za socialismu hrozné a jak je EU jediná správná cesta. Pořadem provázela jakási žlutá chlupatina s názvem Pidižvík. Můžu říct, že mně to nadzvedlo hned zrána. Inu, je třeba dětem zmasírovat mozečky a naprogramovat ten správný názor ještě než si utvoří nějaký svůj vlastní. Bože co mi to jen připomíná ? V čem je to lepší, než ta „doba, kdy člověk nesměl mít vlastní názor“ ?
A v tomto duchu se článeček povine. Uplynulo dvacet let a spousta lidí dnes bilancuje, co jim nový režim vzal, co dal a co se změnilo.
I já bilancuji. Bylo mi tenkrát patnáct a nic se pro mně vlastně nezměnilo. Nebyl jsem nijak politicky vyhraněný, nijak jsem nežral účast v pionýru – nebral jsem to jako nutné povinné zlo, spíš jako samozřejmost. A nebýt naší oddílové vedoucí, bylo by mi to asi i bavilo. Ona slečna mi nevadila ani tak proto, že by nám masírovala mozečky do ruda, jak se dnes s oblibou o pionýru říká, jako spíš proto, že to byla kráva, kterou bavilo poroučet, s dětmi to nijak zvlášť neuměla a jediné, nač myslela…ech….nějak jsem se rozjel, to sem asi nepatří. Když se to otočilo a pionýr v oné podobě padl, najednou jsem jakoby nikam nepatřil. Nějak jsem tenkrát neměl pocit, že jsem doteď něco nesměl a najednou smím. Na učňáku nám češtinářka v prváku pouštěla Kryla, a třeťáci říkali, že to byla před dvěma roky největší soudružka ve škole a nosila aji pionýrský šátek do hodin, pionýrka padesátiletá. Další taková moje deziluze…. O tom, jak snadno někteří lidé otočili. A ten časem jen sílil. Když vidíte, jak funkcionáři za socialismu se zas derou do funkcí….. Jak chudí za socialismu jsou zas chudí….. jak veksláci jsou dnes milionáři…..ne, není to závist, spíš pocit nespravedlnosti. Co se tedy změnilo ?
Lidská práva: Ano, zde se zřejmě nějaký ten krok učinil. Za podpis petice Vás nečeká vězení, ani za řeči o emigraci (o té už stejně nikdo nemluví, protože ono to moc lepší nikde není). Zato se podstatně zvětšila možnost, že se tam dostanete cizím přičiněním. Různých podvodníků tady máme dost a dost, a svou techniku vylepšili tak, že zodpovědní budete vy. Čímž se dostáváme k dalšímu tématu.
Trestní právo: Zmizely paragrafy jako rozkrádání majetku v socialistické péči, dnes každý tuneluje zcela bez omezení. A vymahatelnost práva ? Nulová. Viz Il-sání, Krejčíř, Kožený, Pitr…..
Obor další, tak někjak každodenní, pro většinu lidí. Práce : Na tu jsme ztratili právo, můžeme vyletět jenom proto, že se nadřízenému znelíbil náš obličej (a tohle jsem na vlastní oči viděl !), nebo náš názor, ať už politický, či jiný. Můžeme podnikat, to ano, ale stát nás krom všech možných daní (které jsou víceméně v pořádku), zatěžuje i spoustou papírování (které je zpoloviny zbytečné) a povinnými službami, které si musíme ovšem draze platit (což není v pořádku vůbec. Kdyby byl někdo na pochybách, myslím datové schránky).
Fronty v obchodech: Tak nějak si na ně za socialismu nevzpomínám, možná kolem vánoc, ale jděte se dneska před vánoci kounout do libovolného OC. Vzpomínám si na otrávené prodavačky ve vesnické jednotě, ale i dnes vidím spoustu takových. Nedostatkové zboží ? Stalo se…i dnes se stane, vzpomínám, jak jsem kvůli skříňce v letáku sjezdil 4 prodejny. Neměli, ačkoli mi půl hodinky před návštěvou do telefonu tvrdili že mají….nebo vykoupený cukr po poplašné zprávě, že bude stát nad třicet Kč….
Cestování: Moje oblíbené…. Říká se, že na západ prostě nešlo. Poslechněte si naši hereckou honoraci, jak se za socialismu dostali do Paříže, do Londýna, do New Yorku….jak to, vždyť to nešlo. Pan Klaus byl za nich na stáži v USA….jak to ? Buďto jste museli být extrémně dobře prověření, nebo jste museli mít peníze a konexe. Dneska už jen ty peníze, zato však daleko víc. Takže ve finále navštěvujeme jen o málo jiné destinace.
Nešlo se tenkrát takhle vyjadřovat na netu, jako to dělám teď. Ale je to zejména tím, že tenkrát internet nebyl. A ona svoboda vyjádření se na něm ? Jakoukoli herezi dneska vybrané skupinky lidí potřou stejnými argumenty, jaké použila KSČ před lety. Možná se mnou nesouhlasíte, ale všimněte si občas, jaká slova používají různí bojovníci za svobodu….
Z mého pohledu se toho až tolik tedy nezměnilo. Pořád musíte držet hubu – a jako dělník zvlášť (do továren demokracie jaxi nedošla). Pořád se nikam nedostanete a vládnou nám z většiny titíž co předtím, jen dnes nemaj kabát rudý. Pořád se nimráme v minulosti, trestáme malé ryby, sepisujeme seznamy (zdravím, pane Cibulko) a Ti skuteční prohnilí jsou za vodou a smějí se. Ne, ani dvacet let po revoluci nejsme vyspělou demokracií, spíš vyspělou demokraturou. Pane Kryle, pořád máte pravdu…

---