Aneb, proč se ten kapitalismus čas od času porouchá.
Třeba jako v roce 1929. A nebo teď.
Ze začátku – pro objasnění – několik zásad, které vyznávám.
- Zákon o zachování peněz. – Pěněz není nekonečně mnoho, neberou se ze vzduchoprázdna a taky se nikam neztrácejí. Prostě každé měny, ať se jedná o korunu, dolar, nebo euro, je jen omezená množina.
- Peníze jsou podloženy nějakým skutečným majetkem – Stát má svoji měnu podloženou buďto zlatými rezervami, průmyslem, nebo jiným majetkem. Nelze si tudíž peníze jen tak dotisknout, aby tyto neztrácely hodnotu.
- Obchod je činnost, při které jedna strana platí druhé za zboží, případně za službu. Prostě hmatatelný efekt, při kterém je sice jedna strana chudší o své peníze, ale na straně druhé, bohatší o zboží, nebo činnost se kterou by si sám neporadil.
Důvtipnější už jistě tuší, kam mířím. Ono si stačí ty tři zásady, tak nějak spojit dohromady. Největším problémem kapitalismu – a byl by to problém i jiného režimu, kdyby to systém socialistický nepotíral (a tím se nezastávám socialismu – snažím se o maximální věcnost – a socialismus prostě potíral) – jsou spekulace. Spekulativní nákupy a prodeje, řekl bych spekulativní obchod, kdyby to přímo neodporovalo obdchodu ve třetí zásadě. Protože spekulace nejsou podloženy žádnou hodnotou. Peníze investované se zhodnocují, nebo nezhodnocují s minimem vynaloženého úsilí. Spekulace nemá přidanou hodnotu. Když někdo spekulací zbohatne, znamená to, že jiný, nebo jiní, museli o peníze přijít. Riziko podnikání, řeknete. Jistě. Jenže díky spekulaci na burze, může majitel továrny přijít o peníze bez toho, že by jeho zboží ztratilo kvalitu. Prostě jen někdo prodá akcie. A tímto způsobem se firmy likvidovat dají a taky likvidují. A spekulanti bohatnou. Bez práce. Bez zásluhy. Berou ze systému, a nedávají mu žádnou protihodnotu. Dalo by se říci, že snižují množství peněz v oběhu. A na jiné úrovni podobným způsobem nespekulují jen jednotlivci. Ale i banky a podobné subjekty. A na jejich výdělcích chudnou nejen občané. Ale i státy. Státy se zadlužují….na úrok. Komu ? Spekulantovi. Výsledným efektem je to, že 10% obyvatelstva země, drží 90% všech peněz na světě. A na zbylých 90% obyvatelstva zbývá zbylých 10%. Momentálně. Těch deset procent se dále ztenčuje, neboť, si nikdo své zisky neodpustí. A nejméně ze všeho spekulanti.
Můžete se mnou nesouhlasit. Označit mně za levičáka (což jsem), za marxistu, za bolševika, a vůbec za cokoli chcete. Ale když se nad tím zamyslíte – a nebudete kalkulovat s tím, že chudí prostě chcípnou, tak se to musí zhroutit. Ne dnes. A ani zítra. Možná za rok. Možná za 5. Kdo ví. Ale donekonečna to nemůže fungovat. Protože peněz není nekonečně mnoho. Půjčím si citát: Tohle už se stalo. A stane se to znovu. Protože spekulace není nezákonná. Pro velkou část populace není ani nemorální. A pro část dokonce hodna obdivu.