Měsíc: Listopad 2011

aneb Kde je pořád berou ?

Tuhle mi známá na fb poslala odkaz na video na Youtube. Jmenovalo se to „Anglo-saská mise a plány na třetí světovou válku a vyhlazení většiny lidstva.“ U videa samozřejmě – co jiného – že jim tyto informace prozradil zasvěcenec. A v souvisejících videích odkazy na videa o Chemtrails, HAARP, a všech těchto věcech. Samozřejmě plné zasvěcených informací. A já bych se s dovolením podíval na tu zasvěcenost zasvěcence.

Čím začít….asi slavné chemtrails. Na internetu je zasvěcenců spousta. Všichni ovšem citují jeden jediný zdroj. O jeho zasvěcenosti spekulovat mohu, o zasvěcenosti jeho uctívačů bohu(žel)dík nikoli. Většina českých chemtrails zasvěcenců, kteří o tom mimo jiné krafou i na TV Prima (Byla reportáž…o chemtrails…), v životě neviděla letadlo z blízka. A pokud ano, nikdy nebyla uvnitř. Nemá představu o fungování systémů letadla, a letecké dopravy obecně. Jinak by se museli nad některými věcmi vážně zamyslet….

HAARP. Tam je situace velice podobná. Tam většina světových zasvěcenců ten systém nikdy neviděla. Natož v činnosti. A veškeré věci, které si neumí vysvětlit, mu klade za vinu. A pak nám čestí odborníci na HAARP (sic!) vysvětlují, jak rádiové vlny o výkonu 3,6 MW rozkmitají zemi tak, že způsobí zemětřesení. Nebo že mění počasí tak bleskově, že změnami atmosférického tlaku nad mořem vytvoří tsunami. Přičemž by ta změna musela proběhnout v řádu sekund, maximálně minut….

Samozřejmě, podobné je to i vdalších tématech. Ať už se jedná o roli rodiny Rotschildových, nebo o roli USA coby světového zla, nebo o plány na snížení lidské populace.

A proto dneska budeme raději věřit zasvěcencům na internetu, než pomateným vědcům, kteří léta studovali, a ví něco o fyzice, a meteorologii, třeba…

Největší výhodou dnešní internetové doby je, že si sami můžeme najít spousty informací. Největším úskalím dnešní doby je, že si sami můžeme najít spousty informací. On nám je totiž nikdo nevytřídí. A v těch informacích je třeba se nimrat, a pečlivě třídit. A pokud si nejsme jistí, zamyslet se nad souvislostmi zdravým selským rozumem. Pokud ho máme. Protože 90% toho, co si na internetu najdeme, se od jednoho zdroje šíří, coby skandální hoaxy, k dalším zasvěcencům. A to, že někdo 1000x zopakuje nesmysl, z toho nesmyslu nedělá pravdu. Jen tisíckrát tentýž nesmysl. 90% toho, co si na internetu najdeme, jsou nesmysly…

Tak je to dneska dvaadvacet let. Ještě si vzpomínám, bylo to takhle v podvečer, když jsme se dověděli, že to v Praze ruplo. Já to tenkrát úplně nechápal. Proč ? To jsem si tenkrát říkal. Neměl jsem pocit nesvobody. Neměl jsem pocit, že něco musím, nebo nesmím. Na prvomájové průvody jsem nechodil, pač mně to nebavilo. Nikdo mně za to nepopotahoval. Naopak rád jsem chodil 7.listopadu na lampionový průvod a ohňostroj. To mně bavilo. A ani mi ve škole nevadilo, že hned další hodinu výtvarky jsme kreslili zážitky. Jenom občas technika, kterou na to dílo paní učitelka vybrala. Do zahraničí jsme nejezdili, protože jsme na to nijak extra neměli… Jak říkám, divil jsem se, o jaké nesvobodě to mluví. Na to mi odpověděly příští roky. Dověděl jsem se věci o disidentech, o politických vězních… Tak nějak jsem naznal, že asi nebylo všechno správně. A slyšel jsem projevy pana Havla, prezidenta, a pana Klause, ministra financí, jak říkali, že se budem mít dobře, že se nebude zdražovat, že nebude nezaměstnanost (říkal první), a že si stačí jen tak na pět let utáhnout opasky, a pak to tady bude jako v západním Německu (říkal druhý). A já jim věřil… A tak jsem se vyučil, a za směšný plat (rok 1993, a bral jsem myslím 3500,-) nastoupil do práce. A říkal si, bude líp. Na pracovišti jsem si nijak zvlášť svobodný nepřišel, ale zaťal jsem zuby a makal. První procitnutí přišlo, když jsem měl pocit, že zaměstnavatel přestupuje zákoník práce a ozval se. Kupodivu jsem se velice rychle ocitl na Úřadu práce. Za ta léta jsem už viděl leccos. Zaměstnavatele, kteří nabírají lidi z ÚP na tři měsíce, posbírají dotace, a pak lidi zas vyhodí a celé kolo opakují. Viděl jsem vyletět kluka z práce jenom proto, že se nadřízenému nelíbil. Vlastně jsem takhle viděl skončit víc lidí, ale trochu předbíhám. Tohle je minulost poměrně nedávná. Kde jsem to skončil….aha, první procitnutí….

Druhé nastalo s Viktorem Koženým, a Harvardskými fondy, s kauzou LTO, s Berdychovým gangem, se sudy v přehradě a střelbou u Borské přehrady – úmyslně nejmenuji Kájínka, protože si dodnes nejsem jistý, že on je hlavní postavou….nějak jsem si připadal, že je něco špatně. Písničkáři, jako Karel Kryl, nebo Peterka & spol., kterých bylo po revoluci poměrně hodně, a kteří poznenáhlu začínali kritizovat porevoluční situaci, zvolna mizeli ze scény. Rádia je nehrála, do televize už je nezvali. Možností vystupovat také ubývalo. Ne snad proto, že by nebyl zájem, ale pořadatelům přestával vyhovovat repertoár. Z textu Peterky& spol: „Už nás zase nevysílaj, už nás zase nehrajou, chtěj fóry na poražený, ne na ty, co vyhrajou, dříve se nás pustit báli, teď už se bát nemusí, jenže jsou tam zas ti samí, tak to ani nezkusí…“ A to byl další problém – Po revoluci se spousta lidí velmi rychle vyšvihla nahoru. Většinou to byli takoví ti, kteří za socialismu byli veksláky a podobnými šmelináři. Byli zvyklí se pohybovat za hranou zákona – oboje režim postihoval. Z nich se pak rekrutovali podnikatelé typu Koženého, Mrázka a podobně. Druhou skupinu tvořili lidé, kteří byli za socialismu nalezlí ve funkcích. Většinou ne nejvyšších, ti na listopad ošklivě dojeli. Ale různí krajští nebo okresní předsedové, se po revoluci opět dostali do funkcí, díky kontaktům z minulosti.

To bylo další procitnutí. Mluvilo se tu o tom, když se rozjížděla kupóvová privatizace, jak máme všichni stejnou startovní čáru. To nikdy nebyla pravda. Byli tu lidé, kteří měli konexe, informace a kapitál. Mohli skupovat kupónové knížky, jak to dělal Kožený, nebo prostě věděli, do čeho investovat. Běžný občan tu byl od začátku nahraný. Což se nakonec potvrdilo před několika lety, když byl schválen zákon, který umožňoval majoritním akcionářům donutit drobné akcionáře odprodat jim své akcie, za cenu, kterou jim řekli. To definitivně postavilo kupónovou privatizaci do role procesu, ketrý vyvedl majetek státu do rukou několika málo jedinců.

A tak šly roky….plat zvolna stoupal, ale ceny také a většinou rychleji. Jestliže jsem nastupoval v roce 1993 za 3500, tak v roce 2010 jsem měl zhruba 13000. Hluboko pod průměrem. Nezávisle na tom, jak člověk pracoval. Jediné, co rostlo neochvějně, byly platy poslanců… A ministrů, samozřejmě. Nevadilo mi to, dokud jsem si myslel, že pracují dobře. Jenže ten pocit časem vymizel. Se stoupajícím státním dluhem, přičemž jediné, co odpovědní dokázali, bylo házet vinu na své předchůdce a komunisty (přičemž to druhé s postupujícími roky vyznívalo směšněji a směšněji). Vrchol nastal se složenkami pana Kalouska, který upozorňoval lidi, že každý dluží přes sto tisíc korun. Přičemž pan Kalousek osobně jen na obraně profrcal 800 miliard za věci, které byly buď zbytečné, nebo vadné, nebo vysloveně nebezpečné. Tehdy skončila doba „my za to nemůžem“, a začala doba drzosti. Aneb doba, kdy lidé ví, cože má který ten politik na triku, a taky ví, že to v důsledku zaplatí (tedy ti lidé), a že s tím vůbec nic neudělají. A politici ví, že s tím vůbec nic neudělají a ještě na ně dělají dlouhý nos.

A tak po dvacetidvou letech bilancuji, co se vlastně změnilo. Zase si chodím, kam chci, a nikdo mně kvůli tomu nepopotahuje. Respektive občas ano, protože demonstrovat, nebo nedejbože stávkovat už se zas nesmí (pokud někdo má pocit, že nemám pravdu, ať si laskavě vzpomene, jak vláda nechala stávku v dopravě prohlásit za nezákonou, a to tak že soudem, který rozhodl během hodiny, ačkoli běžně jim všechno trvá v rámci měsíců, až let). Některým známým bylo řečeno, že dokud budou burcovat proti vládě a proti současnému režimu, v celém kraji neseženou práci, a navíc o práci přijde i jejich partner. V médiích se dozvím jenom něco. O něčem taktně mlčí, nebo lžou. Zažil jsem nejeden případ.Do zahraničí nejezdím, protože na to zase nemám. Fronty si z minula moc nepamatuji, zato je vidím dneska v HM. Sortiment je dnes, pravda širší, ale o jeho kvalitě bychom mohli dlouze polemizovat.

Tak mi z té svobody moc nezbylo. Jedině internet, a možnost své názory publikovat na něm. Jenže ten před rokem 1989 nebyl moc rozšířený nikde, takže se to moc nedá srovnat. Jedině snad se samizdatem, ale s internetem je to podstatně snazší. Ono obecně názory. Komunisté se odlišného názoru báli a trestali ho. To se vcelku nezměnilo, jen přibyla skupina, která dává najevo, kde Váš názor má. Neboť není moci, která by je mohla svrhnout. Aspoň si to myslí… Shrnuto, sociální jistoty jsou v háji, vzdělání bude jen pro vyvolené, zdravotnictví taky….a o moc svobodnější nejsme. Možná jen o kousek. Ale jen o malý…

Aneb zase mně nasrali.

Ale abych byl fér, nejen o2. To byl dokonalý případ vytoče a roztoče. To znáte, ne ? Vytoč člověka vytočí. Roztoč dále roztáčí již vytočeného. Tak vytoč dneska bylo o2, a roztoč Česká pošta.

Začalo to tím, že jsem potřeboval doplňující informace k modemu od o2, konkrétně se jednalo o Comtrend VR-3026e. Ségra si totiž zařídila internet od o2. A ráno mi volala, že se na tu wifinu nemůže připojit. A jelikož mně napadlo, že v tom jejich starým baráku nebude wifi to pravý ořechový, zajímalo mně, jak kvalitní signál to poskytuje. I volám tedy *11 zákaznickou linku. Slečna vyslechne můj problém, informuje mně, že ona je na oddělení tarifních zákazníků, a modemům nerozumí. OK, beru, a nechávám se přepojit na jiné oddělení, kde mi zajisté poradí. Neporadí. Další slečna vyslechne můj problém, a informuje mne, že ani ona modemům nerozumí. Že musím volat na linku technické podporu o2. Odevzdaně tedy vytáčím linku technické podpory. Telefon zdvíhá třetí slečna, a po vyslechnutí problému mně i ona informuje, že danému problému nerozumí. V tu chvíli se má pracovní teplota začíná blížit kritickým hodnotám. přepojuje mně na techniky, a já si během přepojení tiše ulevuji mumláním vulgárních kleteb na adresu její i celé organizace. Technik se chápe telefonu a já počtvrté nastiňuji problém. A konečně na něj dostávám odpověď. Pokud bych měl soudit, tak tři ze čtyř na té infolince se můžou sebrat a jít se proskočit do lesa.

Další mé kroky vedou na poštu. Přihlásit rádio a televizi. Když je chcete do SIPO, musíte na poštu. Jinak se to zařídit nedá. Všem ostatním stačí spojovací číslo. České televizi ne. Sice se umí šťourat v databázi plátců elektřiny, ale inkaso zařídit neumí. Jdu tedy na poštu. Lidí jako much. Jediná přepážka, která zařizuje – oficiálně – tuto službu je zavřená. Paní v ní ovšem sedí. Táži se tedy, na kterou přepážku se mám obrátit. Dostávám nerudnou informaci: „Vedle v hale“. Odebírám se tedy vedle do haly, a vybírám si přepážku s nejmenší frontou. Dostávám se na řadu, a jsem odkázán na uzavřenou přepážku v původní hale. Má pracovní teplota přestupuje kritickou mez a začínám být nepříjemný. Dím, že odtamtud jdu, že je tam zavřeno, že jsem byl poslán vedle do haly, a jestli tam mají ještě nějakou další, že tam milerád půjdu. Slečna s mírně překvapeným výrazem kvačí pro patřičné dokumenty, zatímco její kolegyně telefonuje nerudné paní z uzavřené přepážky a kárá jí za to, že kecá lidem nesmysly, což s mírným zadostiučiněním sleduji.

Překvapivě mi tak spravilo chuť až jednání s bytovým družstvem, kde zjevně pochopili, že informovaný a vstřícný personál je základ.

Ale jen trocha. Přibyl banner skupiny Menhir – jen takový jednoduchý, obyčejný, vlastnoruční. Což mně inspirovalo k vytvoření nějakých bannerů ke stažení, ale ty už dneska určo dělat nebudu.

A trochu přeházín bloky na levé straně. Bannery pěkně nahoru…:-)

Tak jsem, přátelé, zazálohoval starý blog. Respektive jsem celý sblog „Tiché zákoutí“ přesunul sem. Takže všechny články jsou teď tady, s datumy, pod kterými byly publikovány původně, v sekci archivek. Teď si může seznam klidně ten sblog smazat – mimochodem, doteď tak neučinil. Během několika příštích dnů zmizí blok „Nový obsah“. Byl tu čistě z důvodu přehlednosti, protože jsem vlastně přidával obsah dozadu, který nebyl vidět na titulní stránce. Teď už to nebude úplně třeba. Takže ho pak nahradím něčím jiným – nevím ještě čím….:-)