Tak jsem byl po dlouhé době na opeře, přátelé. Já se přiznám, že nejsem úplně operní typ, dávám přednost trochu lehčím formám, ale čas od času, proč ne. Tentokrát to byla Turandot od Giacomma Pucciniho.
Příběh vychází z jedné z pohádek tisíce a jedné noci, o kruté čínské princezně, která svým nápadníkům klade tři hádanky. Kdo neuhádne, je sťat. Princezna se tak všem mužům mstí za to, jak její pramáti kdysi dávno odvlekli a umučili Tataři. Shodou okolností právě tatarský princ se dostává do Pekingu právě v době, kdy perský princ neuhádl a přišel o hlavu. Při exekuci zahlédne Turandot a zamiluje se. Hádanky uhádne, ale Turandot se přesto vykrucuje. Princ jí tedy dá šanci, když uhádne jeho jméno, může ho nechat stít. Musí ho však uhádnout do úsvitu. Té noci nikdo v Pekingu nespí.
Z této části také pochází nesmírně známá a slavná árie „Nessun Dorma“, což v překladu znamená „Nikdo nespí“. Tu si užijeme nakonec.
Během této noci, se Turandot snaží všemožně zjistit princovo jméno, a princ jí ho nad ránem sám prozradí. Ovšem během noci Turandot také zjistí cenu lásky, a ráno neřekne princovo jméno, řekne, že jeho jméno je láska.
Je zajímavým detailem, že autor tuto operu již nedopsal, neboť po operaci rakoviny hrtanu v roce 1924 dostává srdeční záchvat a umírá. Operu proto dokončil jiný věhlasný italský mistr. Premiéra se ovšem hrála bez tohoto dokončení. Dneska už se opera hraje převážně s ním.
Inscenace byla klasická, bez nevkusných moderních prvků a líbila se mi. Zpívalo se italsky, pod portálem běžely české titulky. Sice mně to trochu irituje, ale zase člověk ví, o čem se zpívá. Roli prince si zahrál Jevhen Šokalo, s nímž už jsem se setkal v Nabuccovi, a v současné době je to asi nejlepší hlas plzeňské opery.
Mám-li nějak hodnotit – dost se zdráhám, protože se necítím kvalifikován, ale myslím si, že známkou 9 z 10 nic nepokazím….