Rubriky
Nezařazené

Vlčí mák

Jmenoval se William. Byl mladý, skoro ještě kluk. Nějakých osmnáct, devatenáct let. Šel po kraji široké cesty. Šel, no spíš klopýtal….

Z jeho oděvu zbývaly cáry, které dávno ztratily původní barvu i jakékoli označení jednotky. Ano, býval vojákem, jenže bitva byla v pekle a jediná šance byla dojít k moři a s některou z lodí, které na ně čekají u pobřeží, se dostat domů. Zatím snad ještě čekají. Jen než se nepřítel dostane tak blízko, že budou muset odplout… A tak se tedy plahočil. Zbraně dávno zahodil, jen ho zbytečně tížily, nechal si jen nůž za opaskem. Kdesi vzadu se ozýval hluk postupující vítězné armády. Naštěstí zatím dost daleko.

Kolem něho se prořítil s lomozem vůz. Plachtu měl ohořelou a potrhanou. Taktak, že ho nesmetl. Uskočil, a zřítil se do příkopu plného kalné, bahnité vody. Chvilku se v ní plácal, než jeho nohy našly na kluzkém dně oporu. Pak se postavil a vytřel si vodu z očí. První, co jeho oči uviděly, byl zkrvavený obličej mrtvoly, která plavala v té vodě jen kousek od něho. Zajíkl se….málem hystericky zaječel. Měl toho dost a nervy v háji. Po čtyřech se vyškrábal zpátky na cestu. Chvilku seděl na kraji a třásl se, pak se pomalu zvedl a vyrazil zas k moři.

Tahle země se mu nelíbila. Šedivá, všude jen šedivá. Uschlá tráva byla šedivá, cesta byla šedivá, jemu na tváři se usazoval šedý prach a nebe zešedlo kouřem. Na holém stromě seděla trojice krkavců, a pochmurně krákorala.  Najednou jeho pozornost upoutal jakýsi barevný bod. Sešel z cesty do pole, aby zjistil, že jeho pozornost upoutal červený květ vlčího máku. Rozhlédl se a spatřil jich ještě několik. Svět mu hned přišel o tolik krásnější. Klesl u květu na kolena a kochal se tou krásou. Dlouho. Velmi dlouho. Vlastně příliš dlouho. Neviděl pár modrých očí, pozorující ho z porostu.

Odkud a na jakých křídlech přiletěla smrt, nevěděl. Necítil střelu, která našla jeho záda. Jen se sesul k zemi a jeho pohled utkvěl na šedém nebi. Jeho poslední myšlenkou bylo, proč se, ksakru, tak rychle stmívá! Střelce, který vylezl z houští, už neviděl. A ani další nepřátelské vojáky, kteří se tak porůznu objevovali…..

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *