Cyrano

S touhle recenzí jsem se trochu opozdil. Na Cyranovi jsme byli už pátého prosince a žel, byla to zdejší derniéra. Naposledy jsme si tedy užili hereckého koncertu v podání nebojím se říci hvězd plzeňského divadla. Naposledy jsme vyslechli nesmrtelné repliky, jako je nejznámější „Při poslání Vás bodnu“, či „Toť gaskoňští kadeti jsou“. Komu musím přibližovat tento příběh nešťastné lásky Cyrana k Roxaně, pro niž je však, aspoň zpočátku starý a šeredný, než pozná krásu duše, pro což však musí napřed dozrát a tak nějak dospět ? Alespoň doufám, že většina mých čtenářů tuhle, dle mého soudu jednu z nejkrásnějších divadelních her, zná. Někteří důvěrně, jiní méně, ale snad nikdo neřekne, že neví, o co běží. Příběh plný poezie, lásky, rytířskosti a přátelství…..
Tohle vlastně není ani tak docela recenze, spíš takové moje osobní vyznání. Nemám herecké ambice, ale mám-li nějaký herecký sen, je to Cyrano.
A dlužno podotknout, že po Cyranovi se mi bude stýskat a půjdeme na něj hned, jak ho zase zařadí do repertoáru, byť bude nastudování jiné….

---