Koločava

Byli jsme zase v divcadle…inu, to už tak bývá, když máte předplatné. Tentokrát na kusu, na který jsem se poměrně těšil. Muzikál Petra Ulrycha a Stanislava Moši Koločava. Kdo četl kdy Olbrachta, tuší odkud vítr. Ano, jde o Baladu o Nikolu Šuhajovi, loupežníkovi. Jak jsem předeslal, na tenhle kus jsem se těšil, protože tvorbu Petra Ulrycha znám, byť nijak do detailu, a jeho hudba je pro mně pojmem významným. A nebyl jsem zklamán. Dílo tak nějak mapuje Nikolův život, od násilného odvodu na vojnu, přes setkání s ruskou čarodějnicí, dezerci, až k tomu, jak se dostal na zboj a k jeho konci, ze zrádné ruky kamaráda. Btw, nemám zhola nic proti židům, ale tohle dílo je nekreslí zrovna v nejlepším světle. Právě židé jsou totiž hybnou silou na pozadí všeho dění na Zakarpatské Rusi, kde se příběh odehrává. A také hybnou silou Nikolova konce. I když v podstatě nad sebou Nikola podepsal ortel už v době, kdy zastřelil četníka, byť ho nezabil ze zálohy…. Malá odbočka – opilý velitel četníků, který neustále nadává na poměry, jakože už rok jim slibují telefon a motokolo a podobně…..koukám už tenkrát u nás všechno fungovalo převážně v ústní rovině…..:-). Ale to sem nepatří, ačkoli ve hře zaznělo několik navýsost aktuálních politických rýpanců…..
Hra končí smutně, ale přesto je krásná. A samosebou krásná hudba….:-)