Řeči

Tak jsme včera…po několika měsících zas navštívili divadlo. Šli jsme na činohru…na komedii Neila Simona jménem Řeči. Upřímně řečeno – čekal jsem něco trochu jiného… Čekal jsem, zvlášť proto, že jednu z rolí ztvárnil Antonín Procházka, že se komediálnost ponese spíše v procházkově duchu, i když – ten taky stojí na absurdních situacích, ale řekl bych, že tenhle byl absurdní až příliš – aspoň pro mně… Celé představení je o párty na oslavu 10 výročí manželského páru, který se v celém představení neobjeví. První pár hostí najde oslavence s prostřeleným uchem, zatímco jeho paní a veškerý personál nikde. Postřelený pan domácí je nadopovaný Valiem a tak ani nemůže říct, co se vlastně stalo. A jelikož je dotyčný v nějaké důležité funkci, je třeba střelbu utajit. Takže když přijede další pár, ten první s ním rozehrává zvláštní hru, aby jim to nakonec stejně vykecali. Proto se celá situace ještě dvakrát opakuje – neboť na party dorazí páry celkem 4. Ve finále to vlastně opakují všechny čtyři páry, protože ve finále dorazí na místo policie. Jednak proto, že přijedou vyšetřovat nehodu jednoho z přítomných pánů, druhak proto, že byla nahlášena ta střelba. Což ústí do další spousty absurdních situací. Jelikož jeden z přítomných pánů zahraje před policisty pána domu, ke střelbě si vymyslí naprosto fantasmagorický příběh, ve kterém figuruje nůž na salát, španělský personál, sklep a prostřelené ucho. Na konci se však tahle fantasmagorie začíná jevit pravdivou, když se paní domu začne hlasitě domáhat otevření dveří od sklepa, kde je zavřená. Nemá cenu hodnotit herecké výkony, ve hře si zahrála opět elita. Pavel Pavlovský, Monika Švábová, Andrea Černá, Martin Stránský, Zorka Kostková či Zdeněk Mucha, takže po herecké stránnce výborné, ale sebelepší herec už nezahraje líp, než to bylo napsané – a mně Řeči nenadchly. Možná, že opravdu nemám buňky na tenhle humor. Možžná je to na mně opravdu příliš americké – já si potrpím na náznaky a tajemno…snad to neříkám příliš nesrozumitelně, tohle, i přes jistou tajemnost příběhu je prostě pro mně moc otevřené, přímočaré a chvilkami i surové. Doufám ale, že ostatním divákům se hra líbila více než mně. A těším se napříště….

---