Rubriky
Nezařazené

V čem ženy dělají chybu….

aneb Superžena za volantem…
K napsání tohohle článku mně vlastně inspirovala diskuse pod článkem minulým. Lentilka nazývá moji přítelkyni superženou, protože během měsíce zahnala svůj živelný odpor k řízení. Ono to tak docela ve skutečnosti není, moje přítelkyně přiznává, že nejezdí ráda. Přesto se výrazně zlepšila jak co do techniky jízdy, tak co do odvahy. Nechci tím říct, že by snad jezdila riskantně, to v žádném případě. Ale spolu se zlepšením odhadu vlastní rychlosti, rychlosti druhého a vzdálenosti se nebojí předjet pomalá vozidla a jet víceméně v klidu, plynule a bez stresování se. Já osobně se domnívám, že ženy-začátečnice se dopouštějí několika chyb.

Za prvé – pořizují si mini a mikro auta, aby tak měly snáz přehled o rozměrech svého vozu. Je to blbost. Po nějaké chvíli v provozu si zvyknete na jakékoli auto, jako si moje přítelkyně zvykla na pětimetrovou limuzínu. Navíc, milé ženy, ve větším autě je daleko větší míra pasívní bezpečnosti. Praktický příklad. Známá nedobrzdila na křižovatce a s vozem škoda Fabia narazila do auta před sebou – ve zhruba 30 – 40 km/h. Výsledek – naprosto pomíjím škodu na voze – Pohmožděná krční páteř, oděrky od bezpečnostních pásů. Já jsem pod úhlem cca 45° v ostré pravotočivé zatáčce vletěl v rychlosti cca 120 km/h do svodidel – šlo o mou řidičskou chybu v závislosti na neznalosti terénu – prostě jsem tam tu ostrou nečekal. Auto bylo poškozené, ale schopné dojezdu domů po vlastní ose, já poškozen nebyl. Navzdory cca trojnásobné rychlosti jsem přestál konflikt zcela bez následků. I když svou roli tam zřejmě hrál i „úhel dopadu“, ale nejsem schopen posoudit nakolik. Ale předpokládám, že ve Fabii bych dopadl podstatně hůř. Takže ženy, nebojte se větších aut. Na silnici se vejdou.

Za druhé – jezdí pomalu. Dovedu si živě představit tu asociaci. Pojedu-li pomaleji, mám víc času reagovat a zabránit nehodě, a míň se bojím. Omyl, i když jen částečný. Ano, když poletíte jako blázni, je tu jisté nebezpečí, že nestačíte reagovat. Ovšem pomalá jízda vás bude stresovat daleko víc, než jízda v rychlostním průměru. Pominu-li různé blikače, troubiče a lepiče, kteří se vám svými metodami snaží naznačit, že velmi pospíchají, čím pomaleji pojedete, tím více aut vás bude předjíždět. Čím větší auto se kolem vás šine vpřed, tím horší pocit to většinou je. Strach, že Vás zmáčkne, zařízne, nebo jinak vytěsní. Věřte mi, je to vyzkoušený…:-) A není to vůbec o superženě. Teda, ne, že by nebyla super, to zas jako je, ale za volant ji dohnaly okolnosti, nešla do toho s elánem a nadšením, ale z donucení. Tak holky, odvahu…

<


Komentáře
[1] 10.04.09 15:08:25 Lea de Bahn
Slova zúčastněné: strachy umírám, v duchu se třesu, jak osika, po jízdě si připadám, jako bych složila vagón uhlí, ale jedu. Jedu, protože musím, a jedu líp než dřív, chvilkama mě to i začíná bavit, ale pak se přiřítí nějaký blbec, probliká nebo protroubí, já se leknu a je po odvaze. Nebo zácpy ve městě – hrůza! Tolik se bojím, že do někoho ťuknu nebo on do mě, že se nerozjedu dost rychle…. STRES!!!!! Ale snažím se to zvládat. MUSÍM! A jde to!
[2] 30.03.09 19:59:16 Dark
nicméně, pokud se odhodláš, považuj to za kamarádskou radu…:-)
[3] 30.03.09 19:43:04 Lentilka
Ehm. Stejně jsi mě nepřesvědčil. Bojím se auto i odemknout. Představa, že bych nastartovala a dělala jakési úkony směřující k tomu, že by se to ROZJELO mi navozuje mrtvičný stav!! Ale zase – pokud by mě donutily okolnosti, co by mi zbývalo, že?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *