Naši furianti

Dějový obsah tohoto díla není myslím nutné zde dopodrobna rozebírat, myslím si, že dílo by mělo být v povědomí většiny kulturního národa. Pro menšinu dodám, že v kostce se jedná o to, že kvůli ponocenství, malicherným hádkám a tvrdohlavosti – onomu furiantsví se rozhádá pomalu celá vesnice. Postav v ději není až tak moc. Tak především starosta Dubský a jeho žena. Pavel Pavlovský a Monika Švábová. Hráli už hodně partnerských párů a i tento se vydařil. Mají syna Václava a na místě ponocného by rádi viděli vysloužilého vojáka Valentina Bláhu. Zde si udělám odbočku – herec byl zde volen imo nevhodně, vysloužilému vojákovi, který dvanáct let sloužil císařpánovi, by mělo být víc než nějakých 25, na které vypadal.
Protějškem starosty je sedlák Bušek, první radní a pytlák. Zahrál si ho Výtečný Zdeněk Mucha, jeho manželku neméně výtečná Zorka Kostková.Mají dceru Verunku, a jako ponocného by raději viděli krejčího Fialu, malého mužíka a poseru s který má kupu dětí a bídu v chalupě. Toho velmi pěkně zahrál Michal Štrich. Fiala se na ponocného moc nehodí, ale za tím vězí Buškova paličatost, neboť ho Bláha nazval nevzdělancem (v čemž měl sice pravdu, ale ranil ješitnost prvního radního). Do toho se ve vsi objeví paličský list, který vyhrožuje požárem, pakliže nebude Bláha jmenován. Podezření padá sice na Bláhu, je však záhy očištěn a jmenován. Bušek u toho není, neboť právě pytlačí, a když pak zjistí, jak se věci mají, nařkne ostatní radní, že na něho nastrojili ouskok a rozkmotří se se starostou. Jejich děti se měly brát a otcové teď svatbě brání. Václav odchází na vojnu, neboť chce otci dokázat, že i on je furiant. Nějakého výsledku dozná až svědectví ševce Habršperka. On totiž pytlačícího Buška zahlédl četník, ale nepoznal. Zato Habršperk ano. Buška nepotopí výměnou za to, že se Ti dva smíří. Starosta ještě dělá drahoty, ale po jímavé řeči Verunčině nakonec povoluje i on. Václava stihnou vrátit jen tak tak, než se nechal naverbovat.
Vypíchnul bych roli Markýtky, obchodní cestující s dřevěným nádobím, kkterá je tou dobou ve vsi, která objeví paličský list a málem chytí pistaele a která tak nějak prolíná celým dějem. Zahrála si jí Štěpánka Křesťanová, kterou jsem viděli nedávno v představení Strýček Váňa. Dále pisatelku paličského listu, dceru krejčího Fialy Kristýnu, kterou ztvárnila Ludmila Čermáková. Velmi mladistvě vyhlížející herečka, kterou jsme mohli spatřit například v roli Hedviky v Ibsenově Divoké kachně. Samostanou kapitolou jsou „vejboři“, členové obecního výboru, kterým je projednávané téma buď úplně jedno, nebo volí podle toho, jak jim kdo pohrozí, co na ně ví. Živý obraz dneška…tohle si nemůžu odpustit. Režisérovi Ladislavu Smočkovi se povedlo do děje krom jedné písničky, která tam původně nebyla, propašovat ještě osoby Ladislava Stroupežnického a Bedřicha Smetany. Ačkoliv se dílo na první pohled tváří jako karikatura vesnické pýchy,myslím si osobně, že spíš je Stroupežnického steskem po lidech, jichž si po svém pokusu o sebevraždu moc neužil. V každém případě tleskám jak panu Stroupežnickému in memoriam, tak živým hercům DJKT, kteří mně opět potěšili.
Zapomněl bych dodat – mimo obraz, že jsme změnili lóži, takže jsme blíž k jevišti, což doufám zážitku jen prospěje…

---