Měsíc: Červen 2008

Musím se vyjádřit k článku, co jsem zrovna četl na aktuálně.cz. A to jsem dneska nechtěl rýpat politiku, nehodlám tenhle blog zpolitizováním znečitelnit. Ale tohle prostě musím.
Jakkoli nemusím současnou vládu ODS (koaliční, já vím, ale tohle není koalice….Ti jsou tam jen do počtu), to, s čím přišel ministr dopravy se mi nejeví úplně blbým nápadem. Zazněl totiž návrh, podle kterého by chodci, pohybující se v noci, mimo obec museli nosit reflexní vestu, nebo aspoň oblečení s reflexními prvky. Okamžitě se v diskusi zvedla obrovská vlna odporu. Dokonce i stínový ministr si to nedovede představit a že by spíš pomohly osvětlené přechody. Já si to dovedu představit bez problémů a úplně normálně. Pánové, Vám asi unikla ta dvě slova. MIMO OBEC ! Nejde o chodce, kteří přecházejí, jde o chodce mezi vesnicemi, kteří jdou po krajnici, mnohdy po špatné straně a v noci v černém oblečení. A už se mně párkrát stalo, že jsem se takovému chodci vyhýbal na poslední chvíli. dovedu si živě představit, že by museli být vidět. A je to v jejich zájmu. Když se na krajnici setká důvěrně 70 kg chodce a 2 tuny mého Peugeotu, kdo asi tak vyhraje ??? Ano…já poškodím auto, ale to se dá opravit, ale jeho už nikdo neopraví. A taky by to místo toho osobáku mohla být třeba Avie, nebo autobus…. Pokud si tohle nedovedete představit, pánové v čele s panem stínovým ministrem Urbanem, tak to jděte do hajzlu. A ne na silnici…. Jde tady o to, abyste se zalíbili frajírkům, nebo o záchranu životů ? Protože občas musíme té frajeřiny trochu obětovat….Mně se taky nelíbí ve dne svítit – myslím, že ten přínos je nulový, Ale ten proti mně si to třeba nemyslí a tak svítím….udělejte taky něco vy, pro bezpečnost, místo siláckých keců…

---

Právě jsem se vrátil z divadla a když už jsem se rozhodl páchat recenzi, činím tak, dokud jsou zážitky ještě zcela čerstvé.
Tedy CHICAGO. Broadwayský muzikál, který měl světovou premiéru 1975. Ale tehdy své publikum ještě nenašel. možná příliš dvojsmyslný a chytrý a možná příliš kontroverzní na tehdejší publikum. Ovšem vrátil se v roce 1996 a v pravý čas. Dočkal se i filmového zpracování.
Odehrává se v roce 1924, čemuž odpovídá i hudební doprovod. Muzikál tančí v jazzovém rytmu, a i já, jakkoli jazz není docela můj šálek čaje, přistihl jsem se, podupávaje nohou do rytmu a tělem v tvrdém sedadle plzeňského komorního divadla (o tom sedadle bude myslím ještě řeč) lehce kroutě.
Děj se odehrává v kriminálu…konkrétně v ženském, kde se setkávají Velma, která načapala manžela se svou sestrou a oba zabila a Roxie, která zabila milence, protože ji chtěl opustit. Ovšem mistrný advokát a zmanipulovaná média dělají své a Roxie je soudem osvobozena. A předpokládám, že i Velma. Ovšem čekáte-li napravení hříšníků, tak to ani omylem. Ačkoli jsou aktérky v úzkých, přesto dále jedou ve starých kolejích, stejně jako Advokát Billy Flynn, který z toho má výnosný obchod a stejně tak Máma Mortonová, bachařka na oddělení mordy holek, jak jim říká…. Děj jsem tady poněkud zjednodušil, nechci tu ve stylu některých literátů sztrávit čtyři stránky akurátním popisováním.
Už při pohledu do programu jsem zde objevil zajímavé obsazení. V roli Roxie Hartové Michaela Badinková, známá ze seriálu Ulice. Ta mně ostatně příjemně překvapila, ale o tom později. Z těch známějších jmen se v inscenaci objevuje ještě Kristýna Kloubková, která si – podle mého soudu docela zdařile – vystřihla Maddu Serafinovou v Páralových Milencích a vrazích. Dále se zde objevuje spousta jmen, které alternovaly známější tváře v neméně známých muzikálech na pražských prknech, která znamenají svět. Objevují se zde lidé, kteří účinkovali v Draculovi, Angelice, Jacku Rozparovači nebo Mušketýrech. A v neposlední řadě spousta jmen, známých plzeňskému publiku. Všechny drobné epizodky ostatních rolí v ději zastíní vystoupení Velmy Kellyové v podání Zuzany Krištofové a Roxie Hartové, ztvárněné Michaelou Badinkovou. Září nad celým představením jako slunce a měsíc. Jsou sobě protiklady, jako voda a oheň, jako den i noc, a přesto povahou tak třeskutě stejné. Zejména „Roxie“ mně překvapila, protože jsem šel do hlediště s tím, že „seriálová hvězdička“. Ale ouha, ta má fakt na víc, než je Ulice. Ano, logicky se dalo předpokládat, že dvě hlavní postavy ponesou víceméně tíhu představení, ale jejich výkonu tak ještě stačila sekundovat Venuše Dvořáková v roli novinářky Mary Sunshineové, jejíž operní hlas je přece jen výjimečný. Jinak překonaly výkony všech ostatních, ať už to byl Jan Kaštovský v roli Amose Harta, zmiňovaná Kristýna Kloubková v roli vězenkyně Annie, Bronislav Kotiš v roli advokáta Flynna, či Stanislava Topinková – Fořtová v roli Mámy Mortonové. A nebo také Veronika Veselá, coby vězenkyně June, aneb majitelka nejhezčích nohou a úsměvu tohoto večera – na jevišti (inu chlap se nezapře). Celkově jsem odcházel z divadla obohacen. Nedá se to sice říct o všech představeních, na kterých jsem byl, ale vzhledem k tomu, že tahle recenze je první svého druhu, tak se ten srovnávací efekt poněkud vytrácí.
Tak snad jsem svoji první recenzi moc nezkopal a snad nebude taky poslední.

---

Noční zmatená III.

 

Noc beze snů a bez spánku,

žárovka mléčná nad hlavou,

drž se ševče verpánku,

chlap z knajpy chůzí houpavou,

láhev vína nad ránem,

skleněné perly na látce,

smutek odhoď s Cyranem,

vzpomínky na hromádce,

nech potrestat se zradu,

sám se netrap, nehněvej,

šklebí se ten černý vzadu,

z kulek litery odlévej,

skrze mraky měsíce zvláštní zář,

ve tváři stopy po bělobě,

další ráně nastav dvoutisící tvář,

smrtelnou dáš sama sobě,

a princové jsou na draka,

horká temná těžká noc,

ozvěna vrací slova nijaká,

z krvavých rukou vyraž moc,

světýlko v tmách se ztrácí,

co si uděláš, to máš,

svět nevděkem splácí,

a další sklenka na kuráž…

---