Po sto letech básnička

Právě proto…

Kuráž na slovech letí do oblak,

všechno jak bylo by naopak,

na hlavu ledových jehel příval,

křídlo se zlomí za střízliva….

Zády napřed dlouhý pád,

nepomůže z plných plic řvát,

a zas bolí vyražený dech,

jen mně tu klidně ležet nech….

Nakonec zvednu hlavu svojí,

ne, s jedním pádem se nespokojí,

znovu přijde vzlet a pád,

já pokaždé svedl vstát…..

A kapky vody náladu smyjí,

prsty jemně tajné vášně skryjí,

víla zas uhne pohledem,

a zlatá rybka pod ledem….