a když teda upřímnost nade vše….
Snad žábě vyčítám…..
Netřeba plakat, že co bylo není,
jen žába tady sedí na prameni,
a kolem nenávistně plive jed,
neváhej a hlavu jí utni hned.
Víš, tenkrát jsi všechno mohla chtít,
proč nepilas, když mohlas pít,
proč napřed jsi studnu otrávila,
a pak jsi chtěla pít, moje milá ?
Vzpomněla sis, když klíč jsi ztratila,
chtěla ses vrátit, když jsi mně zabila,
proč chtělas vidět bytost zlomenou,
to kvůli Tobě byl jsem na kolenou….
Víš, někdy je lepší nevidět,
kdo Ti dal právo nenávidět,
snad za to, co mohlo být a není,
a za to, žes tou žábou na prameni….